Po skončení letošního Fajneho English Campu jsme s americkým týmem navštívili Osvětim. Byl jsem tam poprvé. Jedna z věcí, která mne na onom místě zarazila, byla jakási prostá samozřejmost, se kterou se tam vyhlazovali denně tisíce lidí. Velitel koncentračního tábora bydlel se svojí ženou a dětmi v přízemním domku hned za ostnatými dráty oddělujícími baráky tábora. Klíčovou podmínkou umožňující provádět takové hromadné vyhlazování lidí lidmi bylo upření lidské důstojnosti obětem. Žid už nebyl člověk, ale podřadná bytost.
Stejný fenomén odlidšťování však můžeme pozorovat i dnes na jiných místech a v jiných souvislostech. Nejhrůznějším příkladem tichého průmyslového zabíjení současnosti přímo za našimi dveřmi jsou interrupce. Druhá světová válka stála naši zemi život 350.000 lidí. Tiché vyhlazování nenarozených připravilo o život už 3.250.000 lidí v našich gynekologických ordinacích.
Válečná vřava je místem, kde se takovému smýšlení a jednání daří tradičně nejvíce. Se zatajeným dechem jsem shlédl rozhovor, který se věnuje tomuto fenoménu. Zpovídaným je veterán vietnamské války, Karl Marlantes, který obdržel za své válečné zásluhy ta nejvyšší vyznamenání. Po válce vystudoval filozofii na Oxfordu a věnoval se podnikání, ale uvnitř bojoval s traumaty prožitými ve válce. Nakonec pochopil, že se musí postavit tváří tvář nepříteli, který proti němu bojuje skrytou válku uvnitř jeho nitra. V průběhu tohoto procesu pochopil, že jeho boj má i duchovní rozměr. Karl Marlantes se nehlásí k pacifismu, ale rozhodně se staví na odpor lehkovážnému válečnictví, které je charakteristické pro americkou zahraniční politiku posledních dekád. Upozorňuje také na skutečnost, že voják je jen posledním článkem dlouhé řetězu, ve kterém máme každý své jisté místo. Rozhovor je v angličtině bez titulků.
http://billmoyers.com/episode/full-show-what-its-like-to-go-to-war/
Žádné komentáře:
Okomentovat